Alvik opět po roce v Praze

Nabýt se energií a optimismem můžete v pražské Akropoli 19. května, kde odehrají svůj první letošní koncert "domácí" Alvik v obvyklém mezinárodním složení.

Přestože členové této formace žijí každý svůj život na odlehlých částech zeměkoule, stalo se již zvykem, že alespoň jednou do roka odehrají jeden koncert v Akropoli. Jak kapela sama tvrdí, potkali se „shodou několika šťastných náhod“ právě v Praze, přičemž jejich datum zrození se datuje k roku 2001. Od té doby stihli vydat dvě řadová alba, jedno remixové a dvě EP.

Jejich hudba se pohybuje na pomezí jazzu, nu-jazzu, trip-hopu a plynule zachází až do takových končin jako hip-hop či drum 'n' bass. Lahodný a pohodový zvuk potom doplňuje líbezný a jedinečný zpěv americké rodačky Anyi Stuart.

Lístky v předprodeji můžete pořídit za 120,- Kč v sítí ticketpro, nebo na místě za 150,- Kč.

Alvik, Praha – Palác Akropolis, 19. 5. 09

Příští týden se do čech vrací This Will Destroy You, tentokrát zahrají v Brně.

This Will Destroy You, Vídeň, 21. 10. 08 (foto: Filip Drábek)

Post-rockový This Will Destroy You se po loňském vydařeném koncertě v pražské sedmičce opět představí českému publiku a to již příští sobotu 25. dubna v Brně.

Kapela loni vydala eponymní debutové album, které sklidilo ohromné ovace u hudebních kritiků a vzbudilo obrovský zájem u posluchačů. Svůj název This Will Destroy You nese zcela zaslouženě a vskutku i trefně. Instrumentální, klidné a atmosférické melodie, které grandiózně vyvrcholí v mohutný ambientní zvuk, si obzvláště zamilovali fanoušci kapel jako Sigur Rós či Explosions in the Sky, ke kterým se dá kapela zároveň nejlépe přirovnat.

Koncert začne úderem osmé hodiny za cenu 160,- Kč. Předkapelu budou tvořit domácí Five Seconds to Leave, jejichž temná hudba bude navíc umocněna filmovou projekcí.

This Will Destroy You + Five Seconds to Leave, Brno – Yacht Club, 25. 4. 09

(psáno pro muzikus.cz)

Bat For Lashes: Fur and Gold
Echo (41:15)

Když už člověk pomalu přestává dávat pozor, začíná usínat a připadá si, že víceméně tohle všechno už tady jednou bylo, tak zpravidla vždycky z ničeho nic vyskočí panáček na pérku a vy zpestříte pozornost. Natasha Khan vydává pod pseudonymem Bat ForLashes debutové album a hned vás dostane na kolena.
Fur and Gold je od A do Z jízda plná silných emotivních a melancholických melodií, kde slabé místo jen těžko najdete. Celé album se vznáší na stejné pocitové vlně, takže přechody mezi písněmi jsou nenásilné a album působí jako jeden celek. Její hudba a texty ve vás vyvolají pocity a představy neprozkoumané, barevné a bohaté krajiny, kde je všechno jinak než jste doposud zvyklí, ale přesto jako kdyby jste tam už léta předtím žili. Vracíte se na domácí krajinu, jejíž krásu jste zapomněli.
Na škatulkování v tomto případě můžete zapomenout. Jestli se tyto písně dají k něčemu přirovnat, představte si scénu v podzimním parku, kde se sešly PJ Harvey a Björk a každá přidala do polívky to nejlepší a nejdivnější ze sebe.
Album získalo velký ohlas hlavně u domácího publika ve Velké Británii, kde dokonce získalo nominaci na Mercury Prize 2007. Natasha neutekla ani pozornosti Thoma Yorka z Radiohead, který si její tvorbu ihned zamiloval a nabídl jí post předskokanky na jejich letošním evropském turné, kde odehrála se svou doprovodnou kapelou The Blue Dreams většinu koncertů.
V současné době je již ve vývoji druhé album pod názvem Two Suns a vyjít by mělo na přelomu tohoto roku. (pozn. autora: psáno v létě '08)

Zlatý hřeb: Trophy, Sarah
Zní to jako: PJ Harvey kempující s Björk


Body: 5/5

Videotipy (něco ze současné hudby)

Those Dancing Days – Run Run
(z alba In Our Space Hero Suits; režie: Daniel Eskils)

Pomalu se nám blíží léto a veškerá bezstarostnost s tím spojená. S touto dívčí indie-popovou formací ze Švédska si ovšem můžete léto ochutnat na několik málo minut už teď. Hravost, sladkost, volnost, mladost a obrovská dávka optimismu, to vše bezesporu v tomto klipu najdete.

Animal Collective - My Girls
(z alba Merriweather Post Pavilion; animace Jon Vermilyea)

Začátek tohoto roku se opravdu lépe podařit nemohl. Opět o něco jiní electro-freak-folkaři Animal Collective svojí novinkou rozpoutali boj o album roku, a mají v něm skvěle našlápnuto. Animovaný klip s pouhými siluetami členů této formace ve značné míře připomíná jejich loňský koncert z naší metropole, kde tento singl mimo jiné také zazněl.
(pozn. autora: psáno v Lednu '09)

(psáno pro muzikus.cz)

Seznamte se: SOAP&SKIN

V jedné malinké vesničce uprostřed ničeho, zrodila se hvězda s talentem za čtyři básníky a dvacet schizofreniků. Anja Plaschg, kterou si zde představíme jako SOAP&SKIN, vyrůstala na malé rakouské farmě, kde se za doprovodu prasečích zvuků vyvíjela ve hře na piáno a housle a od bratra si sem tam půjčovala počítač, na kterém začínala s programováním a produkcí jednoduchých elektronických zvuků. To v podstatě vysvětluje proč zní tak, jak zní.

Její hudba není rozhodně nic na relaxaci vaší unavené mysli. Vyžaduje to absolutní soustředěnost a možná taky značnou dávku odvahy. Než se do toho pustíte, je možná dobré vědět, že se v tomto ohledu její tvorba značně přibližuje nejvyššímu vrcholu Kid A od Radiohead. V tom smyslu, že to, co slyšíte, je dokonale zhudebněná depka.

Melancholické a jednoduché melodie piana obohacuje pronikavý, andělský a křehký žalozpěv, plný nářku a bezmoci. Na pozadí toho všeho se ještě často ozve drsná, těžká elektronika tvořená zejména z každodenních zvuků, které nás obklopují na našich životních cestách. Občas si sice za doprovodu líbezných melodií připadáte, jako když letíte, ale než se stačíte kouknout pod sebe, zjistíte že vlastně jenom padáte z velké výšky, připevněni obrovskou tíhou, která v tomto případě nese právě jméno SOAP&SKIN.

Jak tohle všechno může zvládnout jedna jediná, osmnáctiletá, vcelku nenápadná slečna, nad tím zůstává rozum stát. Pravdou ovšem je, že v její hudbě není ani nejmenší náznak tak nízkého věku, všechno zní dospěle a uvědoměle. V hlavě má Anja jasno a svůj postoj dokáže podat naprosto dokonale. Při poslechu nepocítíte chaos či zmatek, naopak daný vzkaz pochopíte velice snadno a rychle.

Nejlepší hudební přirovnání zároveň tvoří její vzor. Nico je jedna z velkých složek, které nepochybně Anju inspirovaly. Ne nadarmo potom hraje její cover Janitor Of Lunacy a objevuje se na divadelním podiu, právě v její roli. Je tam také slyšet v malém měřítku ta extravagantnost od Björk a podobná melancholie jako na desce White Chalk od PJ Harvey.

Dodejme ještě, že v následujících dnech vyjde necelý půlrok po jejím prvním EP konečně také její plnohodnotný debut Lovetune For Vacuum. Křest potom proběhne již tento pátek v nedaleké Vídni.

(psáno pro muzikus.cz)